Charles Bronson: Tvrdá pěst zákona, většinou! Co jste o něm nevěděli?

Přestože byl kvůli svému exotickému zevnějšku často obsazován do rolí indiánů, kolovala v jeho žilách litevská krev. Narodil se jako Charles Buchinsky - jedenácté z 15 dětí v rodině horníka, který z carského Ruska emigroval do Pensylvánie - a v jeho obličeji jako by bylo vepsané i těžké mládí. Ačkoli ukončil střední školu a projevoval i značný malířský talent, následoval profesi svého otce a společně s bratry pracoval v uhelných dolech, aby pomohl živit rodinu. K filmové kariéře začal Bronson směřovat po druhé světové válce, během níž sloužil u vojenského letectva. Po válce střídal zaměstnání, mimo jiné i boxoval.

K herectví se dostal přes studium umění a filmový debut si odbyl v roce 1951, o tři roky později si pak pro western Vera Cruz změnil své slovansky znějící jméno, traduje se že podle podle brány Bronson nacházející se ve filmových studiích Paramount. Do širšího diváckého povědomí vstoupil Charles Bronson v televizních seriálech jako Neúplatní, Uprchlík nebo Bonanza, velkou filmovou příležitost dostal v kriminálce Nebezpečné svědectví z roku 1958. O dva roky později ho pak režisér John Sturges obsadil do westernové variace Sedm samurajů japonského mistra Akira Kurosawy. Díky roli indiánského míšence Bernarda se proslavil; na scénu, kdy zahání do úkrytu trojici mexických chlapců a stihne jej při tom kulka banditů, se nezapomíná.

K rolím tvrdých a drsných chlapíků, které jen tak něco nezlomí, Bronsona předurčovala jeho tvář plná vrásek s ostře řezanými rysy, na níž se jen stěží objevil úsměv. "Myslím, že vypadám jako kamenolom, který někdo vyhodil do vzduchu," řekl jednou herec, který v 60. letech hrál třeba kopáče tunelu Dannyho Velinského v také Sturgesově Velkém útěku (1963), kde v hlavní roli zazářil Steve McQueen. Pro slavný druhoválečný film Tucet špinavců (1967) si Bronsona zase vybral režisér Robert Aldrich, Bronson ale hrál třeba i v Bitvě v Ardenách, kterou v roce 1965 natočil Ken Annakin.

Pak ale přišla trochu hubenější léta, a tak se Charles Bronson v roce 1968 vydal do Evropy. Jeho mezinárodní věhlas posílily zejména tituly Pušky pro San Sebastian, Studený pot, Valachiho svědectví, Cestující v dešti a především role mexického mstitele v klasickém spaghetti westernu Sergia Leoneho Tenkrát na Západě (1968). Ve stejné době se Bronson na plátně poprvé objevil se svým "mušketýrským" knírem, a to ve filmu Villa jede! o legendárním mexickém revolucionáři. Tato nepřehlédnutelná ozdoba tváře se pak od 70. let stala trvalou součástí jeho image. Knír si nechal i po návratu do Hollywoodu, kde se znovu objevil jako uznávaná hvězda.

Do srdcí milovníků akčního žánru se Bronson zapsal rolí architekta Paula Kerseyho, který bez milosti mstí násilí a vraždy na svých blízkých v thrilleru Přání zabít (1974) a v jeho čtyřech pokračováních (poslední natočil v roce 1994), jejichž kvalita ovšem postupem let nabrala výrazně sestupnou tendenci. Svou vůbec poslední rolí Charles Bronson ztvárnil ve třech dílech televizního thrilleru Rodina policajtů z let 1995 až 1999, kde si zahrál inspektora Paula Feina. Jeho filmového syna tehdy ztvárnil Joe Penny, představitel elegantního detektiva z i českým divákům dobře známého detektivního televizního seriálu Jake a tlusťoch.

Představitel drsných hrdinů byl v soukromí úplně obyčejný otec a manžel. S první ženou Harriet Tendlerovou, s níž žil mezi roky 1949 a 1965, měl dvě děti. Druhá žena, herečka a producentka Jill Irelandová, kterou si vzal v roce 1968, si přivedla z prvního manželství s hercem Davidem McCallumem dva syny. S Charlesem měli dceru Zuleiku a adoptovali syna Jasona, který však v roce 1989 zemřel. Jill, jež se po Bronsonově boku objevila v řade jeho filmů, předčasně zemřela v roce 1990 na rakovinu, bylo jí 54 let.

Ještě před tím Bronsona ale údajně stihla seznámit s o 40 let mladší filmovou producentkou Kim Weeksovou, kterou herec pojal v pořadí za třetí choť na konci roku 1998, kdy pomalu herecké povolání "pověsil na hřebík". V té době se také Charles Bronson začínal potýkat s Alzheimerovou chorobou, zemřel o necelých pět let později na zápal plic.