OBRAZEM: Posádka mise Artemis II poslala na Zemi nové dechberoucí fotky

Celý průlet trval sedm hodin a nabídl posádce pohledy, které lidské oko dosud nikdy nespatřilo. Z perspektivy astronautů bylo Sluncem osvětleno přibližně 21 % záhadné odvrácené strany Měsíce. Astronauti NASA Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Kochová a zástupce kanadské vesmírné agentury Jeremy Hansen pracovali v pěti hodinových směnách a během této doby pořídili přibližně 10 000 fotografií.

Kritickým momentem bylo přerušení komunikace na zhruba 40 minut, kdy se Orion nacházel v rádiovém stínu za Měsícem. Právě tehdy se posádce naskytl pohled na „západ Země“. Na pořízených snímcích je vidět naše planeta mizející za měsíčním horizontem. Zatímco na osvětlené straně Země byly jasně patrné mraky nad Austrálií a Oceánií, odvrácená strana se již topila v noční tmě.

Vědecký tým NASA astronauty předem vyškolil, aby se zaměřili na specifické geologické útvary, jako jsou dávné lávové proudy nebo impaktní krátery. Na jednom z historických snímků je vidět pánev Hertzsprung, která se jeví jako dva soustředné prstence. Tyto detaily pomohou vědcům lépe porozumět původu Měsíce a připravit půdu pro budoucí přistání na jeho povrchu.

Jedním z nejvýraznějších pozorování byla pánev Orientale, jeden z nejmladších velkých kráterů na Měsíci. Právě u něj došlo k velmi emotivnímu momentu. Astronauti si všimli dvou malých kráterů a navrhli pro ně jména. První dostal název Integrity podle jejich lodi Orion a druhý byl pojmenován Carroll. Jméno Carroll nese na počest zesnulé manželky velitele mise Reida Wisemana, která v roce 2020 podlehla rakovině.

Pojmenování kráteru vyvolalo v modulu vlnu emocí. Čtyři astronauti se na palubě v slzách objali, zatímco v řídicím středisku NASA v Houstonu byla držena minuta ticha. Velitel Wiseman později poděkoval vědeckému týmu za to, že jim umožnil prožít tyto „skutečně lidské momenty“, které z technické mise udělaly hluboký osobní zážitek.

Tím však vizuální zážitky nekončily. Posádka měla jedinečnou příležitost sledovat zatmění Slunce přímo z vesmíru. Z jejich pohledu vypadal Měsíc v oknech Orionu mnohem větší než při pozorování ze Země. Jakmile Měsíc zcela zakryl Slunce, objevila se sluneční korona s útvary, které astronauti popsali jako jemné „dětské vlásky“.

Fáze totality, tedy úplného zatmění, trvala pro posádku téměř hodinu, což je v ostrém kontrastu s několika minutami, které známe ze zemského povrchu. Během této temnoty mohli astronauti kromě hvězd a planet jako Mars, Venuše a Saturn pozorovat také tzv. zemský svit – slabou záři odraženého světla z naší planety, která dopadala na měsíční povrch.

Vědecká důstojnice Dr. Kelsey Youngová vyjádřila posádce obrovský vděk za jejich práci. Podle jejích slov astronauti „přiblížili Měsíc celému světu“ a množství získaných dat a inspirace je pro lunární vědeckou komunitu neocenitelné. Snímky, které posádka přivezla, budou předmětem zkoumání po mnoho dalších let.

Jeremy Hansen, kanadský astronaut, popsal zážitek jako něco, co mu „pobláznilo mysl“. Uvedl, že na odvrácené straně Měsíce člověk zcela ztratil pocit, že je v malé kapsli. Měl pocit, jako by byl skutečně přenesen do hlubokého vesmíru, což označil za mimořádnou lidskou zkušenost, za kterou je celá posádka nesmírně vděčná.

Po úspěšném průletu se nyní loď Orion vrací zpět k Zemi. Historická mise Artemis II tak splnila svůj hlavní cíl – otestovat loď a posádku v extrémních podmínkách hlubokého vesmíru a dokázat, že lidstvo je připraveno na návrat k Měsíci. Fotografie, které posádka pořídila, již nyní obletěly svět a staly se novým symbolem touhy po poznání vesmíru.