Až bude králem, chystá princ William velké změny

Buckinghamský palác oznámil, že odebrání oficiálních titulů princovi Andrewovi bylo konzultováno s princem z Walesu. Mediální zprávy však naznačují, že skutečným hybatelem tohoto rozhodnutí byl spíše William, nikoliv král nebo sám Andrew.

William již dříve dal jasně najevo svůj kritický postoj vůči strýci, například tím, že mu zakázal účast na průvodu podvazkového řádu. Podle zpráv se očekává, že William jako král vyloučí Andrewa z veřejných i soukromých královských událostí, včetně své vlastní korunovace.

Podle komentátora Waltera Bagehota z 19. století, jehož dílo Anglická ústava z roku 1867 je klasickým popisem konstituční monarchie, byla monarchie "důstojnou" částí ústavy. Její velkolepost a přepych měly u lidí vzbuzovat "úctu" a "respekt". Bagehot upozorňoval, že pro zachování tohoto obrazu je nutné udržovat "mysterióznost a divadlo".

Zároveň Bagehot varoval, aby se monarchie neujímala "účinné" role v ústavě tím, že by se snažila řešit aktuální problémy země. Avšak průzkum z roku 2024 ukázal, že veřejnost si přeje, aby královská rodina více mluvila o "sociálních problémech a výzvách, kterým země čelí", namísto pouhého majestátního sezení na trůně.

Zatímco Andrew by mohl být považován za ztělesnění Bagehotova zastaralého pohledu na monarchii, William reprezentuje efektivnější pojetí. Chce být aktivní ve společnosti a hrát přímou roli při inspiraci politických změn v klíčových oblastech. Je zřejmé, že si přeje transformovat každodenní fungování a život monarchie.

William bude muset jako hlava státu plnit určité ústavní povinnosti. Mezi ně patří například každoroční přednesení královské řeči během okázalého zahájení parlamentu. Tyto velkolepé ceremoniály se zdají být v rozporu s jakoukoli snahou o zjednodušení.

Budoucí role krále mu však zároveň dává prostor pro prosazování změn. Panovník má ústavní právo na konzultaci s vládou, jakož i právo vládě doporučovat a varovat ji. William dříve prohlásil, že chce "zapojit vlády" do řešení témat, na kterých mu záleží, a toto ústavní pravidlo mu to umožňuje.

To už nyní vidíme u jeho otce, krále Karla, který využívá svůj vliv k podpoře vládních kroků v oblastech pro něj důležitých. Povzbudil vládu k zahájení Koalice pro boj s násilím s použitím nože. Také Keir Starmer výslovně uvedl, že Karlova vize udržitelného bydlení inspirovala vládní politiku v této oblasti.

William se ve své práci prince z Walesu zaměřil na společensky prospěšné problémy, jako jsou bezdomovectví, klimatické změny a duševní zdraví. Tato činnost ho naplňuje a chce v ní pokračovat i jako král, s cílem vytvořit "svět, který skutečně zlepší životy lidí".

Již v roce 2023 se William snažil získat podporu ministrů pro svou iniciativu Homewards zaměřenou proti bezdomovectví. Jako král bude mít možnost vést přímé rozhovory s předsedou vlády během jejich týdenních audiencí na nejvyšší vládní úrovni.

Bagehot varoval, že "konstituční monarchie s aktivním králem je jednou z nejhorších vlád". William proto bude muset zachovat politickou neutralitu, což je další nevyhnutelná ústavní povinnost. Karel již balancuje na hranici politické angažovanosti, aniž by zatím čelil významné kritice. William se proto bude muset držet relativně nekonfliktních témat, na kterých panuje široká shoda, aby sladit svou touhu po změnách s ústavními závazky.

William může monarchii modernizovat i v oblasti nákladů. Namísto spravování stovek patronátů a "spousty projektů, na které se jezdíte jen podívat a dohlížíte na ně", jak sám říká, chce se zaměřit na několik klíčových projektů. To by znamenalo menší počet pracujících členů královské rodiny a tím pádem nižší počet závazků, což by mělo vést ke snížení nákladů pro daňové poplatníky.

Bagehot sice doporučoval, aby královská rodina lidi "oslňovala" ukázkami svého "okázalého bohatství". Williamovo nedávné nastěhování se do Forest Lodge, relativně skromné rezidence na královské poměry, ukazuje, že jeho vize je bližší "cyklistickým monarchiím" v Evropě. Tento neformální styl, kde je méně aktivních členů, je populární v zemích, kde se často jezdí na kole, a tyto monarchie jsou stejně, ne-li populárnější, než ta britská.

Tento přístup, stejně jako Williamovo jednání s Andrewem, svědčí o jeho jasném vnímání vnějšího obrazu královské rodiny. Je znepokojen zprávou, kterou by přetrvávající přítomnost Andrewa na rodinných událostech vysílala obětem sexuálního zneužívání. William si uvědomuje, že pro přežití musí monarchie řešit problémy, ne je vytvářet.