Jak si vede koruna? Češi disponují vyšší kupní silou než před válkou a před covidem

Koruna je slabá, je třeba ji vyměnit za euro. Stoupenci eura si našli novou slabinu české měny. Museli.

Česko má letos nižší inflaci než všechny okolní země včetně "eurových" Německa, Rakouska i Slovenska.

Česká inflace je podprůměrná jak v rámci EU, tak v porovnání s eurozónou jako celkem. Takže korunu už nelze vinit z mimořádně vysoké inflace – dříve jedné z nejvyšších v EU. Ono ji tedy moc nešlo vinit ani loni či předloni, ale to se stoupenci eura spolehli na to, že veřejnost jejich povrchní tvrzení nebude důkladněji zkoumat, aby zjistila, že balamutí.

Nyní tedy už není problémem inflace, leč údajné přílišné slábnutí české měny. Jenže ono zatím žádné nenastává. Naopak, kupní síla běžných Čechů při nákupech v eurozóně či třeba v e-shopech zemí eurozóny už střednědobě znatelně narůstá.

Reálně totiž koruna neslábne, naopak sílí. A její kolísavost (další problém, který s ní přívrženci eura mají) ve skutečnosti představuje kýžený tlumič, díky jehož existenci se česká ekonomika nemusí přizpůsobovat jinak a jinde. Klíčovým důvodem, proč všechny země, které platí eurem, s drobnou výjimkou malé Malty, vykazují vyšší míru nezaměstnanosti než Česko, je právě to, že se mnohé z nich musí přizpůsobovat okolnostem "jinak a jinde", tedy třeba právě na trhu práce. Když nemůže oslabit měna, protože je v rámci sdílení eura nutně fixována, oslabí tedy trh práce. Tudíž vzroste nezaměstnanost.

Ale zpět ke kurzu. Podle údajů basilejské Banky pro mezinárodní platby, tedy "centrální banky centrálních bank", na světě je těžko hledat měnu, která za uplynulé tolik pohnuté čtyři roky, od roku 2020 do loňska, vykázala v reálném vyjádření tak výrazné zhodnocení jako koruna. Tzv. reálný kurz se od toho prostého nominálního, který známe třeba ze směnáren, liší v tom, že zohledňuje inflační vývoj. Poskytuje tak vlastně realističtější obrázek toho, jak si daná měna stojí.

Jak si přiblížit reálný kurz? Třeba takto. Nominální – tedy ten "směnárenský" – kurz koruny k euru činí nyní 25,36. Takže nominální kurz koruny k euru je stále krapet silnější, než byl v průměru v letech 2018 a 2019. Tedy než v letech před covidem a válkou na Ukrajině, během nichž se české ekonomice celkem dařilo. Průměrný nominální kurz koruny k euru v těchto dvou letech činil 25,66. Málokdo tehdy plakal nad slabostí koruny.

Nezapomenout na inflaci

V reálu je však koruna dnes mnohem silnější než tehdy. Nikoli tedy jen v tom rozsahu, v němž je nyní silnější nominální kurz, tedy nikoli jenom v rozsahu rozdílu údajů 25,36 a 25,66. Tyto údaje totiž neberou v potaz inflaci. Přitom inflace, k níž v Česku mezi lety 2018 až 2019 a současností došlo, činí takřka 40 procent. Euro tedy v poměru k ceně všeho v české ekonomice je nyní průměrně levnější zhruba o 40 procent než v letech 2018 až 2019. Za jednu korunu si člověk v letech 2018 a 2019 pořídil průměrně 0,039 eura. A stejně tak právě nyní. Za tisíc korun si nyní pořídíme zhruba 39 eur, opět jako v letech 2018 a 2019. A zatímco za tisícikorunu pořídíme stejně eur jako před pěti či šesti lety, za takový kilogramový bochník chleba rozhodně nikoli. Zdražil natolik, že nyní koupíme za tisícikorunu jen 22 bochníků, zatímco v letech 2018 a 2019 to bylo nějakých 41 kusů.

Za tisícikorunu dnes pochopitelně koupíme výrazně méně nejen chleba, ale třeba též plynu, elektřiny či mnoha dalších potravin. Přitom znovu: eur za tisícikorunu pořídíme stále stejně jako v letech 2018 až 2019, pořád těch 39 eur. Euro, pokud si je někdo kupuje třeba v brněnské nebo pražské směnárně, je tedy vzhledem ke všemu dalšímu v české ekonomice vskutku zhruba o 40 procent levnější.

Samozřejmě je třeba zahrnout také inflaci v eurozóně. Teprve poté získáme opravdu reálnější obrázek celé věci. Stoupenci eura rádi připomínají, jak moc byla v uplynulých letech inflace v Česku vyšší než v eurozóně. No, byla. Byť to příliš nesouvisí s používanou měnou. Inflace v eurozóně mezi obdobím let 2018 až 2019 a současností činí zhruba 21 procent. To vše znamená, že koruna je dnes při zhruba stejném nominálním kurzu jako v průměru v letech 2018 a 2019 zhruba o 19 procent (= 40 % - 21 %) reálně silnější vůči euru než tehdy.

Jedním z důsledků poměrně výrazného reálného posílení koruny v uplynulých letech je, že Češi při nákupech v eurozóně disponují vyšší kupní silou své průměrné mzdy než před válkou a než před covidem.

Vždyť nominální průměrná mzda v porovnání s průměrem let 2018 a 2019 vzrostla v Česku do dnešních dní přibližně o 28 procent. Češi tak tedy nárůstem své mzdy sice neporazili inflaci v Česku (protože 28 % je méně než 40 %), porazili však inflaci v eurozóně (protože 28 % je více než 21 %). Při současné úrovni kurzu – nominálně tedy, jak už víme, srovnatelné s průměrem z let 2018 a 2019 – vskutku disponují v eurozóně vyšší kupní silou své průměrné mzdy než tehdy, protože právě 28 % je více než 21 %. Lze říci, že jejich reálná mzda při nákupech v eurozóně je nyní zhruba o sedm procent vyšší než v letech 2018 a 2019 (i když je kurz koruny k euru číselně zhruba stejný jako tehdy).

Zato je zhruba o 12 % nižší při jejich nákupech v Česku.

Pokud tedy příznivci eura tolik vypichují to, o kolik byla inflace v Česku vyšší než v eurozóně, měli by dodat také to neméně podstatné. A sice, že to při dnešní zhruba stejné číselné úrovni kurzu koruny k euru znamená právě ono přibližně pětinové reálné posílení koruny.