Referendum o euru v Česku nemá smysl, prý už jedno bylo. Bez opakovaného referenda – v Dánsku – by euro ani nevzniklo

Protože Dánové roku 1992 v tehdejším referendu nejprve odmítli Maastrichtskou smlouvu, která fakticky pokládá základy eura. A teprve v opakovaném referendu roku 1993 Maastrichtskou smlouvu přijali. 

Pokud by tehdy, po referendu roku 1992, v Dánsku zvítězil argument znějící dnes Českem, tedy „jedno referendum na danou otázku a dost“, Maastrichtská smlouva by ratifikována nebyla a euro by nevzniklo. 

Dánský případ není jediný. Irové šli k opakovanému referendu dokonce dvakrát, nejprve v roce 2002 ve věci Niceské smlouvy a roku 2009 stran Lisabonské smlouvy. 

Vskutku, nebýt opakovaného referenda, tak není ratifikována nejen Maastrichtská smlouva, ale ani Lisabonská smlouva, tedy dvě úmluvy, které dnes představují samotný základ fungování nejen eurozóny, ale celé EU. 

A nezapomeňme na norský případ. Norové šli roku 1994 k referendu, aby podruhé, po 22 letech, odmítli členství své země v EU, resp. EHS. Takže ani v Norsku nebylo překážkou konání druhého referenda to, že se občané země k dané věci už jednou, o 22 let dříve, v referendu vyjádřili. 

Proč má být tedy překážkou v Česku to, že se jeho občané k euru v referendu vyjádřili před 21 lety? Že je snad euro příliš odborné téma na to, aby o jeho přijetí hlasovali lidé v referendu? 

Švédové roku 2003 hlasovali v referendu přesně o tom – o přijetí eura; společnou měnu odmítli. 

Že by tedy euro bylo příliš odborným tématem na Čechy, zatímco na Švédy ne?